S dcerou jsme se pustily do francouzštiny. Hned na začátku mi bylo jasné, že to není snadný jazyk. Ale věřím, že půjdeme-li na studium správnou metodou, může to být i zábava.
Motivací je pro mě francouzská kultura. Jsem milovnicí francouzské kuchyně, což rychle pochopí každý, kdo sleduje můj Instagram Art of Style. Mám ve Francii přátele a ráda poznávám různé její kraje.
Objevila jsem účet @francouzstina_s_teri, kde sympatická Tereza Riou du Cosquer, žijící přímo ve Francii, vysvětluje francouzštinu naprosto srozumitelně. Navíc má několik online kurzů. Objednala jsem nám zatím kurz – Začátečníci a Výslovnost. Jak nám studium jde, prozradím příště.
Mám velkou radost, že Terezka souhlasila s rozhovorem pro čtenáře Art Of Style.
Bonjour! Terezko, jak dlouho žiješ ve Francii a kde?
Do Francie jsem se přestěhovala po Vánocích v roce 2018, takže už tu jsem třetím rokem. Žijeme v Nantes, v regionu Pays-de-la-Loire.
Které jazyky ovládáš?
Od základní školy jsem se učila anglicky a německy. Na střední škole jsem se začala učit i italsky a koncem vysoké školy francouzsky. Minulý rok v létě jsem začala se španělštinou a ruštinou, ale později jsem učení se těchto dvou jazyků musela odložit, protože jsem na to neměla čas, ale jakmile bude času více, tak se do nich opět pustím. Nemiluji totiž jen vyučovat jazyk, ale i se jej učit.
Tomu rozumím. Obdivuji lidi, kteří ovládají víc jazyků. Jak se říká – kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Otevírá nám to spoustu nových možností.
Líbí se mi, jak to napsala Elena Ferrante v své knížce Příležitostné nápady.
Jazyková příslušnost
,,Mám ráda svou zem, ale neoplývám žádným vlasteneckým cítěním nebo národnostní pýchou.
Řeč je syntéza dějin, geografie, hmotného i duchovního života, neřestí a cností nejen toho kdo jí mluví teď, ale i těch, kdo jí mluvili v uplynulých staletích. Slova, gramatika, syntax, to všechno je dláto dávající tvar myšlence… Překlad je naše spása, vytahuje nás ze studny, v níž jsme náhodně skončili, když jsme se někde narodili.”
Kdy tebe napadlo učit se francouzsky?
Abych pravdu řekla, francouzštinu jsem se nikdy učit nechtěla. Nebo ne, že bych nechtěla, ale NEbyla rozhodně v mém plánu. Osud si však vybral jinak. Studovala jsem vysokou školu v angličtině, takže většina mých spolužáků byli studenti z Erasmu a v prvním ročníku jsem poznala manžela, který je rodilý Francouz. Po nějaké době bylo jasné, že se budu stěhovat do Francie a francouzštině se tedy nevyhnu a začala jsem se ji tedy učit.
Láska je vždy velká motivace!
Co ti při studování jazyků pomáhá? Prozradíš nám tipy, jak to zvládat elegantně?
Veškeré mé tipy a způsob, jak jsem naučila, za tak krátkou dobu francouzsky jsem shrnula v mém dvojjazyčném online kurzu, který je zdarma na mých webových stránkách francouzstinasteri.com.
Kdybych z toho měla vybrat, co mi pomáhá nejvíce, tak jednoznačně filmy a kvalitní gramatická knížka se spoustou cvičení. Filmy si člověk může pouštět kdykoli, když uklízí, vaří nebo třeba cvičí. Dobrá alternativa jsou i podcasty nebo audioknihy. Ty si totiž můžeš pouštět i při procházce, nákupu nebo prostě když jsi mimo domov.
Čeho rozhodně nejsem zastánce je učení se slovíček nazpaměť. Pro mě osobně je to ztráta času, protože pokud je člověk nepoužívá, tak je stejně zapomene.
A jak tě napadlo učit ostatní? Sdílet a vysvětlovat tenhle nelehký jazyk?
Tento nápad se zrodil minulý rok během první karantény. Nějakou dobu po přestěhování jsem začala doučovat svou sestřenku a pár kamarádek. Když byla první karanténa, tak jsem si uvědomila, že najít si práci, když většina společností nenabírá nové zaměstnance bude těžké a sestřenka mi tehdy nadhodila otázku, proč bych vlastně nezačala doučovat více lidí?
Řekla jsem si, že to zkusím, stejně nemám co ztratit. Jedna z mých prvních studentek byla Monika @lifeofnomadteacher, která se následně stala mou koučkou a díky které jsem si uvědomila, že se mohu dělat, co miluji, co mě naplňuje a předávat to dál i ostatním, motivovat je a ukázat francouzštinu ve světle, kde se nezdá být nenaučitelná. A tak jsem se přesunula i na Instagram a zrodila se @francouzstina_s_teri.
V čem jsou tvoje kurzy unikátní a jaké bonusy nabízíš?
Snažím se lidem ukázat, že francouzština a hlavně její výslovnost není tak komplikovaná, jak se může na první pohled zdát. Člověk nemusí ztrácet čas s několika měsíčními kurzy, ale stačí ti hodinový kurz, kde ti vysvětlím třeba základy výslovnosti a jak na ně nebo třeba první základy gramatiky, na kterých můžeš potom dál stavět.
Ke svým online kurzům dělám vždy i e-book, což je vlastně kompletní zápisek z online kurzu a je zcela zdarma. Můžeš se potom učit nebo si připomenout, co v kurzu bylo, kdekoli a především nemusíš ztrácet čas tím, že si budeš dělat zápisek sama. E-booky pro gramatické kurzy obsahují zároveň i cvičení a klíč, takže si můžeš rovnou procvičit vše, co ses naučila. A pokud ti to pořád není jasné? Jsem tu pro tebe kdykoli na Instagramu.
Jaké čteš ráda knížky? Autory? A v jakém jazyce?
Nejčastěji čtu sebe-rozvojové knížky. Mám ráda, když mě knížka něco naučí nebo předá. Minulý rok jsem četla víc ve francouzštině, teď čtu zase více v češtině, protože mám pocit, že se v češtině zhoršuji, tak abych přeci jen svůj rodný jazyk jednou úplně nepozapomněla.
Kde ve Francii žiješ a máš nejoblíbenější místo v téhle krásné zemi?
Žiji v Nantes a musím říct, že to je jedno z mých oblíbených míst. Už když jsem tu byla za Olivierem poprvé, tak jsem se tu cítila jako doma a věděla jsem, že tu budu jednou žít. Francie má jinak spoustu nádherných míst, někdy mě až překvapuje, kolik krásných a zároveň tak odlišných míst se vejde do jednoho státu. Moje top jsou jednoznačně pláže v Bretagni (konkrétně poblíž města Guidel), Alpy a především Mont Blanc nebo Colorado Provencal (tedy jsem si připadala jak v Grand Canyonu :-).
Ráda vařím a jím francouzské speciality. Jaké je tvoje nejoblíbenější jídlo? Ve Francii a v Čechách?
Tak to mám úplně stejně, taky ráda vařím a hlavně teda jím. Vždycky jsem tíhla k italské kuchyni, ale díky životu ve Francii jsem měla možnost poznat blíže i francouzskou kuchyni a jedno z mých nejoblíbenějších jídel jsou bretagnské Galette – slané palačinky, Tartiflette – francouzské brambory a nebo Boeuf Bourgignon.
Také jíme často ryby, tím, že Nantes leží kousek od Atlantického oceánu, tak tu je velký výběr a nejsou drahé. Třeba minulý víkend jsme si koupili humry a poprvé jsem tak mohla vyzkoušet, jak to chutná a zkusit si to i připravit. A z české kuchyně? Kachna s knedlíkem a zelím nebo svíčková.
Prozradíš nám, tvoje oblíbené místo v České republice?
Tady bych neřekla asi konkrétní místo, ale mám ráda české hrady a zámky. Ve Francii mám totiž pocit, že jsou všechny hrady a zámky stejné – modré střechy, bílá fasáda a pak mám ráda Brno, přeci jen to je můj první domov, kde jsem vyrostla a žila.
Je něco, co ti ve Francii chybí a je to v Čechách a naopak?
Co se týká jídla, tak bych si paradoxně někdy moc ráda dala tukový rohlík s Gothajem nebo pořádně mastnou Vysočinou nebo obložený chlebíček. Tukový rohlík, veka ani tento typ salámů ve Francii člověk nesežene. Co se týká životního stylu, tak mi z Česka chybí hodně ta akčnost a rychlost. Francouzům všechno strašně trvá a na vše mají čas.
Co je lepší nebo horší ve Francii v porovnání s Českem?
Francie má kvalitnější a větší výběr potravin v supermarketu. Člověk by ani nevěřil, že jen Camembert může zabrat celý regál. I životní úroveň obecně je tu vyšší. Na druhou stranu co se týká administrativy, tak tu člověk nic nevyřídí nic rychle, na vše jsou zdlouhavé lhůty a procesy. Také si nemyslím, že Francie je pro každého.
Francouzská mentalita je hodně odlišná, Francouzi si neustále stěžují, demonstrují a já si někdy říkám, proč vlastně. Pokud by se o tom chtěl někdo dozvědět více, napsala jsem o tom dva krátké články ve francouzštině na blog na mých stránkách francouzstinasteri.com.
Dokážeš si představit žít i v jiné zemi než ve Francii? Pokud ano ve které?
Představit si to určitě dokážu nejen já, ale i manžel. V každém případě by se spíš jednalo o krátkodobou změnu, na pár měsíců, maximálně rok. Rádi totiž cestujeme a lákalo by nás si vyzkoušet život například ve Švýcarsku nebo třeba na pár měsíců do Asie – Singapur, Thajsko nebo Filipíny. Náš domov, ale vždycky bude Francie, takže bychom se tam stejně nakonec vrátili.
Švýcarsko mám moc ráda. Žije tam část mojí rodiny.
Jak se máte? Jak prožíváte tohle zvláštním období?
Obecně se máme dobře, ale je pravda, že toto zvláštní období trvá už dlouho. Před koronavirem jsem létala do Česka za rodinou a přáteli každé dva měsíce, teď jsem byla naposledy na Vánoce 2019 a v září 2020. Bůhví, kdy se tam dostanu příště. Celkově hodně rádi cestujeme a poznáváme nová místa, kultury, kuchyně, takže omezení tohoto nás začíná už dost ubíjet. Snad už to brzy skončí.
Co ti pomáhá si zachovat nadhled a dobrou náladu?
Rozhodně manžel. Manžel je neuvěřitelně pozitivní člověk a ve všem vidí to dobré, takže na mě tu pozitivitu často přenáší nebo mě pomáhá věci vidět jinak. To ale neznamená, že mám pořád dobrou náladu a nadhled to opravdu ne. Mám dny, kdy jen ležím, jím, čučím na filmy a mám pocit, že je vše špatně. Na druhou stranu si myslím, že to je normální a mít takový den jednou za čas není nic hrozného. Důležité je se v tom nemáchat moc dlouho. Všechno je v naší hlavě a v naší síle se zvednout jít něco dělat, případně i vidět věci jinak.
To je hezky řečeno. Naprosto souhlasím. Je moc fajn mít vedle sebe pozitivního člověka, který dokáže vidět věci s nadhledem. A je třeba si občas dovolit být jen tak se sebou a se svými smutky, třeba celý den v pyžamu a s filmem nebo knížkou.
Plánuješ nové kurzy?
Nové kurzy rozhodně plánuji, dokonce mám v počítači seznam kurzů, které bych chtěla vydat až do konce příštího roku. Začátkem května vyjde druhý díl kurzu pro začátečníky a poté už mám zpracované e-booky ke dvěma dalším kurzům, které vyjdou do konce června. Ráda bych vydávala kurzy častěji, ale je to hodně časově náročné. Na kurzech pracuji mnohdy i několik měsíců, než dám dohromady jak chci, aby vypadaly, pak je natočíme, sestříháme, dodělám i k nim e-booky.
Navíc já jsem hrozná perfekcionistka a nevydám kurz, dokud s tím nejsem na 100 % spokojená. Hrubým odhadem nám jeden kurz zabere zhruba 60 – 70 hodin, když počítám pouze čas od natočení. Kromě kurzů pracujeme momentálně ještě na dalších věcech, o kterých budu také brzy informovat. Takže se rozhodně máte na co těšit.
Teri, děkuji za rozhovor a za to co děláš. Jak hezky dokážeš motivovat ke studiu toho krásného a nelehkého jazyka. Ať se daří! Veronika
Napsat komentář